Abstrakt
Příspěvek se věnuje jednomu z nejvýznamnějších zdůvodnění relevance pojmu uměleckého kánonu pro teorii estetického oceňování uměleckých děl v rámci angloamerické estetiky druhé poloviny 20. století, koncepci kategorií umění amerického filozofa Kendalla L. Waltona.
V textu se soustředíme na otázku, které Walton velkou pozornost nevěnoval, a to na vysvětlení způsobu, jakým kategorie umění vznikají a upevňují svůj status. Toto téma nás dovádí ke dvěma tezím, které dílem s Waltonovým přístupem souznějí a dílem jej kriticky revidují.
První říká, že kategorie umění, které se podílejí na zrodu a stabilitě uměleckého kánonu, mají dynamickou povahu, vycházející z neustále probíhajícího a proměňujícího se estetického souzení. Druhá teze pak tvrdí, že z určitého hlediska se může znalost kategorií a kanonicky ustavených kritických standardů stát zátěží, která blokuje možnost čerstvého vhledu a ocenění inovativních počinů na půdě umělecké tvorby a recepce.