Kapitola zachycuje v analytickém komentáři Keplerům přínos pro oblast hudby v době jeho pražského pobytu v letech 1600-1612. Studie odhaluje způsob, kterým Kepler při interpretaci svých pozorování propojoval astronomii s hudbou.
Výklad se soustředí zejména na Keplerův spis "Harmonices mundi" ve kterém Kepler kromě defonování třetího zákona o pohybu nebeských těles navrhl zcela novou intepretaci afektivního účinku hudby, kterou založil na zcela novém pojetí tzv božské proporce (zlatého řezu).