Abstrakt
Návrat do země zaslíbené, jak jej avizovala dobová propaganda, přivedl do poválečné sovětské Arménie během necelých dvou let (1946-1948) takřka sto tisíc Arménů z celosvětové diaspory, zejména z Řecka, Francie, Sýrie, Libanonu, Íránu a také ze Spojených států.
Doboví pamětníci vzpomínali, že během prvního roku po skončení druhé světové války odešla "zpátky domů" snad polovina (většinou mužské) populace Arménů z Athén nebo ze
Soluně. Jednalo se vlastně o nejpočetnější "návrat domů" ve smyslu imigrace do kavkazské
Arménie, pokud nepočítáme statisíce uprchlíků po tragických událostech v Osmanské říši po roce 1915 a příliv repatriantů z Ázerbájdžánu po roce 1988. Masový zájem o návrat byl zapříčiněn hned několika zásadními faktory, které si zaslouží podrobnější analýzu; totéž platí i pro jeho následný neúspěch a zrod vzájemného rozčarování mezi mateřskou zemí a její vlastní diasporou