Text zkoumá, zda 11. kapitola Listu Židům je příklad kolektivní paměti. Tato otázka je rozvíjena s pomocí kritického rozhovoru mezi Philipem Eslerem a Pamelou Eisenbaumovou, v němž prvně jmenovaný koriguje představu své kolegyně, že text Žd 11 je především intertestuální relekturou starozákonních postav.
Autor statě se v souladu s Eslerem přiklání k tehzi, že za sledovaným textem nestojí "jen" provázanost se starozákonními texty a postavami - zde zejména Ábelem, Henochem a Noem - ale především radikálně nová interpretace, která konstituuje zcela novou kolektivní - podle autora statě snad lépe ještě komunitní - identitu adresátů listu vycházející z christologicky založené víry.