Abstrakt
To, zda lze traumatickou zkušenost jednotlivce zdědit, a jakým způsobem, byla většinou otázka metaforická, nevědecká, či až biblická, odkazující ke konceptu dědičného prvotního hříchu. V posledních letech se však množí evidence, která přináší doklady pro biologickou dědičnost traumatu, jako je špatná rodičovská péče či ohrožení na životě.
Záměrně zdůrazňuji biologickou stránku dědičnosti, protože většinou se mělo za to, že podobné zkušenosti jsou přenositelné, byť nevědomě, "pouze" sociálně, tj. zrcadlením chování rodičů či celého společenstva, ve kterém jedinec žije. Traumatická zkušenost může v našich tělech nastartovat komplexní biologické změny, které jsou předávány do dalších generací skrze pohlavní buňky, a to nikoli prostřednictvím konkrétních mutací genomu, ale skrze nastavení genetické regulace.