Abstract
Kniha představuje první původní českou práci věnovanou antropologickému studiu války jako sociálního a kulturního jevu, ukazuje jeho mnohé vrstvy. Autor odmítá chápání aliterárních společností jako od základu buď mírumilovných, nebo válkychtivých.
Kriticky se vyrovnává s dosavadními přístupy k válce a válčení a nabízí vlastní typologii, kterou demonstruje na vybraných kulturách ze všech kulturních areálů. Kniha zahrnuje také diskuzi o antropologickém poznání, které bylo uplatněno jako součást strategie v různých válečných konfliktech.
Autor ukazuje válku a válčení jako součást kulturního repertoáru lidstva, současně se snaží doložit, že lidstvo není svou náturou odsouzeno k válčení, ale že to umí.