Abstrakt
Bezespornost je jedním z důležitých prvků lidské racionality, jak dovodili evropští filozofové již ve starověku a nedávno potvrdili kognitivisté. Zároveň vše nasvědčuje tomu, že bezespornost neplatí pro všechny matematické a fyzikální struktury.
To by znamenalo, že bezespornost odráží především povahu a meze lidského myšlení, a tudíž se promítá i do našich požadavků na optimální způsob uspořádání sociální reality, tu právní - normotvornou i aplikační - nevyjímaje. Zde se však setkáváme s určitým napětím: na jedné straně se od soudce požaduje, aby vydával jednoznačná a jednotná rozhodnutí, na druhé straně se od něj vyžaduje, aby svá rozhodnutí opíral o předpisy, které se přinejmenším ve své současné podobě a pojetí vyznačují pluralitou a určitou mírou vnitřního rozporu.