V kontinentálním právu je obvykle (a také celkem často) používán pojem subjekt práva, který je v zásadě zaměnitelný s pojmem osoba. V angloamerickém právním systému se však s pojmem subjekt práva prakticky nesetkáváme a pokud ano, potom v úplně jiné souvislosti.
Nejedná se totiž o subjekt práva ve smyslu nositele subjektivního práva "right", nýbrž o subjekt práva ve smyslu tvůrce práva objektivního "law", tedy subjekt jako jakýsi "lawmaker". V kontinentálním právu se za takový subjekt obvykle považuje stát.
Angloamerický pohled je ale odlišný stejně, jako je odlišná koncepce právního státu (Rechtstaat), od koncepce vlády práva (Rule of law). Jestliže v angloamerickém systému právo nelze jednoduše ztotožnit se státem, potom můžeme hledat jakýsi transcendentní subjekt, který toto právo tvoří.
Ten kdo se v angloamerickém právu přímo podíl í na tvorbě práva je právě soud, resp. soudce, který je oprávněn k soudcovské tvorbě práva (judicial law making). Soudce lze chápat za individuální subjekt práva, neboť v individuálním případě právo tvoří.
Z pohledu angloamerického práva tak soudce může být považován za subjekt práva, zatímco v kontinentálním právu je tomu naopak. Cílem tohoto příspěvku je vysvětlit, proč tomu tak je.