Abstrakt
Spasticita je závažným klinickým projevem poškození centrálního motoneuronu, k němuž dochází při ischemii, hemoragii, traumatu, zánětu, nádoru či v rámci neurodegenerativních onemocnění. Rozlišují se dva typy spasticity - cerebrální a spinální.
U cerebrálních lézí dochází ke ztrátě vlivu mozkové kůry na kmenové inhibiční struktury, zatímco u spinálních lézí je přítomna spastická dystonie a převažuje postižení flexorů. Pro posouzení typu a stupně spasticity je důležité u každého nemocného provést pečlivé klinické vyšetření.
K tomu slouží řada škál a dotazníkových metod. Nejčastěji se používá Ashworthova stupnice svalového hypertonu a její modifikace.
Cílem léčby spasticity je zlepšit funkci spastických končetin, zvýšit soběstačnost pacienta, snížit výskyt komplikací, zmírnit doprovodné bolesti, zlepšit kvalitu života. Léčba spasticity zahrnuje rehabilitaci a farmakologickou léčbu, případně ji lze řešit chirurgicky.
Jednotlivé léčebné postupy je možno zvolit podle stupně a intenzity spasticity, ale záleží i na aktivitách a cílech konkrétního nemocného. Obvykle se začíná kombinací rehabilitace a farmakologické léčby.
Z léčiv se nejčastěji používá baklofen a tizanidin, případně kanabinoidy. Lokalizovanou spasticitu lze ovlivnit aplikací botulotoxinu do spastických svalových skupin.
U těžké difuzní spasticity má velmi dobrý efekt intratékální podání baklofenu pumpovými systémy. V indikovaných případech lze přistoupit k chirurgickému řešení (myelotomie, DREZotomie).
Léčba spasticity je dlouhodobá a vyžaduje multidisciplinární přístup.