Abstrakt
Hypománie nebo mánie během léčby antidepresivy (AD) u pacientů s depresivní poruchou (DP) představuje nesnadnou klinickou situaci jak z hlediska rozhodnutí o další diagnóze, tak o následné léčebné strategii. Pohled na antidepresivy navozenou hypománii a mánii (AIHM) není jednoznačný a existuje evidence pro řadu alternativních vysvětlení od pojetí AIHM jako projevu bipolární poruchy po iatrogenně navozenou reverzibilní reakci.
Aktuální verze klasifikačních systémů duševních poruch (Diagnostický a statistický manuál duševních poruch, DSM-5; Mezinárodní klasifikace nemocí, ICD-11) nově doporučují považovat hypománie a mánie během léčby AD při trvání plné symptomatické manifestace po ukončení léčby za projev bipolární poruchy (BP) I nebo II. V tomto pojetí se pak další léčba řídí doporučeními pro tuto poruchu, tedy zahájení udržovací léčby.
Literatura v této oblasti nicméně nabízí i přístup diferencovanější, zohledňující jak závažnost a trvání AIHM, tak přítomnost rizikových faktorů pro rozvoj bipolární poruchy (bipolární porucha v rodině, časný začátek poruchy, předchozí neuspokojivá odpověď na AD, psychotické či atypické příznaky depresivní epizody či přítomnost komorbidit) a rozhodnutí o udržovací léčbě volit individuálně podle míry "bipolarity". Nedostatek prospektivních sledování pacientů po AIHM nicméně zatím neumožňuje definitivní závěry.