Cílem příspěvku je v elementárních nárysech předvést, kterak a proč Heidegger myšlením z hlediska dějin bytí (seinsgeschichtlich) shledává v motivech jistoty spásy a víry středověkého křesťanství bytostné momenty určující základní metafyzická stanoviska novověku, jež mohl plně rozvinout svou povahu, a tak nabýt své definitivní podoby teprve ve XX. století jakožto novověk nejnovější (neueste Neuzeit).