Karcinom prostaty patří k vůbec nejčastějším zhoubným nádorovým onemocněním mužů v České republice. Podobně se dá hovořit o karcinomu rekta, jehož incidence v ČR je v mezinárodním srovnání na předních příčkách, není proto až takovou raritou, když dojde k současnému (synchronnímu) výskytu obou malignit u jednoho pacienta.
Problémem této tématiky zůstává zejména absence standardizovaných postupů či guidelines odborných společností, pramenící z nedostatečného vzorku této specifické populace, která by byla podkladem pro kvalitní klinické studie. Blízký anatomický vztah obou struktur s sebou nese řadu úskalí, ale i potencion álních příležitostí, které lze při léčbě synchronního postižení využít.
Léčba by měla probíhat ideálně v multioborové spolupráci s onkology, urology a chirurgy a vždy zohledňovat aktuální konfiguraci obou malignit i stav a přání pacienta.