Abstrakt
Vysoký podíl pacientů s revmatoidní artritidou má systémové projevy onemocnění. Velmi často se u nemocných objevují únava, anémie, deprese, osteoporóza, plicní projevy a pacienti jsou ohroženi zvýšeným kardiovaskulárním rizikem.
Za řadu z projevů je patogeneticky zodpovědný interleukin 6 (IL-6), který se stal logicky předmětem cílené léčby RA. V první části sdělení autor podává přehled výsledků tzv. pivotálních studií s inhibitorem receptoru pro IL-6 sarilumabem.
Tento přípravek se osvědčil u celého spektra pacientů s RA tzv. metotrexát (MTX) naivních, MTX selhávajících a anti-TNF selhávajících. Ve studii MONARCH prokázal sarilumab v monoterapii vyšší účinnost oproti adalimumabu.
Ve druhé části článku autor uvádí v ýsledky hodnocení léčby sarilumabem v běžné klinické praxi v ČR v českém národním registru ATTRA, které doložily rychlý, robustní a přetrvávající klinický účinek. Ze subanalýzy pacientů vyplynulo, že prediktivním faktorem odpovědi je linie léčby, ve které byl sarilumab nasazen.
Výsledky biologické léčby jsou ve třetí a vyšší linii horší než v linii první a druhé. Další analyzované prediktivní faktory odpovědi neměly na výsledky léčby signifikantní vliv.
V závěrečné části je uvedena kazuistika pacienta úspěšně léčeného sarilumabem. Šlo o nemocného s dlouhotrvající aktivní RA a výraznými systémovými projevy. Léčba konvenčními syntetickými antirevmatickými léky u pacienta selhala, a navíc došlo k rozvoji hepatopatie.
Efektu nebylo dosaženo při vynucené monoterapii biologiky (bDMARDs) ani při aplikaci tocilizumabu a cíle bylo dosaženo až při aplikaci sarilumabu. Vhodným pacientem pro léčbu sarilumabem může být nemocný s vysoce aktivní RA, s vysokými hodnotami reaktantů akutní fáze a se systémovými projevy onemocnění.
Vhodné je časnější nasazení sarilumabu.