Předložená studie se snaží zmapovat dosud nezpracovanou část historie poválečného
československého veřejného prostoru a na osudech tří fi gurálních pomníků spisovatele
Aloise Jiráska ukázat na jeden ze způsobů využití, resp. zneužití Jiráskova odkazu poúnorovým režimem k vlastním ideologickým potřebám. Proces vzniku tří nadživotních soch je zde dán především do kontextu s tzv. Jiráskovskou akcí, která na přelomu
čtyřicátých a padesátých let patřila k nepřehlédnutelným stavebním prvkům dobové propagandy, ale také do souvislosti se sochařským zpodobňováním Jiráska vůbec.