Příspěvek řeší otázku bezdomovectví v České republice, konkrétně se soustřeďuje na osoby bez domova se psy, kteří dohromady tvoří alternativní rodinnou buňku. Takováto jednotka však není respektována ve své celistvosti a pospolitosti celou řadou institucí, jež mají tendence rozkládat ji na dva oddělené komponenty - osoba bez domova a pes. Daná skutečnost se následně značně promítá do neadekvátnosti, neadresnosti a nenaplnění potenciálu poskytovaných služeb podpory a pomoci diskutované skupině. Účelem článku je prezentace komplexně nazíraných ucelených informací a specifik o rodinné buňce osob bez domova se psy, představení současné praxe práce s touto skupinou v České republice a následná akcentace na transformaci přemýšlení o této svébytné jednotce, jež by mohla postupně vést ke změně přístupu zainteresovaných jednotlivců, ale také celospolečenského klimatu v této oblasti. Článek vychází z šetření provedených v rámci diplomové práce a prezentuje výsledky výzkumu prováděné v rámci této diplomové práce.