Abstract
Tento článek vznikl v návaznosti na případovou studii Spolupráce rodiče se zrakovým postižením a učitelem jeho dítěte (Mužáková, Moravová) uveřejněnou v minulém čísle časopisu Speciální pedagogika. Tato studie diskutovala současný stav bádání s ohledem na vztah mezi pedagogickými pracovníky a rodiči se znevýhodněním s potomkem ve školním vzdělávacím procesu.
Podrobně demonstrovala absenci výzkumných snah, jež by se zabývaly zmíněnou problematikou a akcentovaly by potřebu toto pole postupně zaplnit. Po jejím vzoru si autorky tohoto článku kladou za cíl seznámit čtenáře se vztahem mezi pedagogem a rodičem s tělesným znevýhodněním; pojmenovat mantinely, jenž mohou znesnadňovat funkčnost v komunikaci mezi těmito subjekty, a naopak vyzdvihnout pozitivními příklady z praxe.
Demonstrace daných atributů by měla sloužit jako inspirační zdroj, ale současně by měla na základě popsaných zkušeností aktérů výzkumu poukázat na nezbytnost empatie učitelů a jejich smyslu pro spravedlnost v této oblasti.