Jídlo definuje člověka jako jedince, jako člena komunity a společnosti. Jsme to, co jíme a stejně tak jsme to, co nejíme. Kdy, kde, proč, jak a s kým jí, má pro člověka a jeho identitu zásadní význam. Funkce jídla nespočívá pouze v uspokojení základních biologických potřeb. Jeho sociální a kulturní charakter má ve společnosti stejný, či dokonce větší význam. Věk je důležitou determinantou pro to, co lidé jedí, protože jejich strava se mění v průběhu života a mění se i rituály s ní spojené.
V tomto příspěvku se opíráme o sekundární analýzu šetření, které provedli studující v roce 2021 se svými prarodiči na základě anketního dotazníkové šetření. Rozhovory byly uskutečněny s 81 respondenty a respondentkami ve věku 58 až 94 let. Vybran ý vzorek sice neumožňuje zobecnění na celou seniorskou populaci, představuje však důležitý vstup do dosud spíše opomíjeného tématu. Reflektuje složení samostatně žijící městské seniorské populace a nabízí možnost lépe prozkoumat stravovací návyky seniorů a změny, kterými procházejí ve vyšším věku, což je důležité pro získání dat souvisejících s jejich aktérstvím a kvalitou
života.
V rámci šetření jsme identifikovaly faktory, které ovlivňují stravování starších osob především ve vztahu ke změnám, jimiž vztah k jídlu s rostoucím věkem prochází, a které primárně určují jejich aktérství a kvalitu života. Ve stravovacích zvyklostech byla patrná silná kontinuita, kterou narušovala především potřeba "zachování si zdraví". Zatímco komensalita a dodržování stravovacích rituálů jsou genderově odlišné jen mírně, význam autonomie ve stravování je výrazně silnější u žen než u mužů. Význam autonomie v rozhodování o podobě a složení jídla považujeme za výrazně nedoceněný prvek podporující kvalitu života.