Recenzovaná kniha citlivě podtrhuje skutečnost, že středobodem, nutnou podmínkou života člověka s mentálním postižením zůstává láska, skutečný každodenní lidský vztah blízkého člověka, a že jeho největším neštěstím je nedostatek mezilidských pout. Autoři zdůrazňují, že tito jedinci, stejně jako my ostatní, mají nárok na víc než na sociální spravedlnost - mají právo na lidskou sounáležitost v rámci běžné komunity.