Abstrakt
Český národní jazyk je zpravidla chápán jako komplex strukturních jazykových útvarů (spisovná čeština, obecná čeština, interdialekty, nářečí), dále jako komplex souborů speciálních dorozumívacích prostředků (argot, slang) a komplex uzuálních forem řeči (běžná mluva, městská mluva). Domníváme se, že by mezi její nespisovné útvary měly patřit zahraniční realizace češtiny s převahou českých prvků (americká čeština, vídeňská čeština a mnohé další). Čeština totiž vystupuje nejen jako jazyk mateřský, ale také jako jazyk cizí, resp. druhý.