Poslech pouhým uchem přiloženým na povrch těla nemocného byl využíván již ve středověku. Takto získané informace však bylo obtížné přesněji lokalizovat, a tím i diagnosticky využít.
V r. 1816 francouzský lékař René Théophile Hyacinthe Laënnec (nar. 17. 2. 1781) v městečku Quimper ve Francii poprvé použil k poslechu srdce nemocné pacientky stočeného listu papíru, pomocí kterého slyšel srdeční cévy a další zvuky daleko jasněji. Následně při výrobě poslechových válců experimentoval s různými materiály.
Ukázalo se, že ty z papíru, dřeva nebo indické třtiny jsou pro přenos zvuku nejvhodnější. Nakonec zvolil jako nejlepší surovinu dřevo keře zimostráz.
Svůj poslechový nástroj označil jako le cylendre. Teprve později se ujal název stetoskop.
Laënner byl v roce 1822 jmenován profesorem medicíny na College de France a o rok později profesorem na Hopitel de la Charité v Paříži. Zemřel 13. srpna 1826 v Kerlouanu na pokročilou tuberkulózu.
Je považován za otce lékařského poslechu.