Příspěvek pojednává o teoretických základech srovnávací frazeologie německo-české. Pozornost se soustřeďuje na stěžejní koncepce kontrastivní frazeologie, popř. modely, které jsou relevantní pro konfrontaci s českým jazykem.
V důsledku dlouholeté koexistence českého a německého/rakouského etnika zdomácněla v českém jazyce celá řada výpůjček německé a rakouské provenience. Významným centrem jazykového kontaktu ve střední Evropě je areál v bývalém Rakousku-Uhersku.
Zvláštní pozornost si zasluhuje role hlavního města monarchie Vídně coby centra tohoto areálu, neboť vídeňská varieta němčiny vykazuje české výpůjčky, resp. jazykové vlivy. Čeština a němčina byly v českých zemích v kontaktu celou řadu staletí. Přes silné míšení obou národů v různých etapách vývoje nedošlo nikdy k tomu, aby byla dotčena podstata jednoho z obou jazyků.
Závažná je otázka paralelních hláskových změn v obou jazycích (např. diftongizace a monoftongizace). Dnes se zpravidla přijímá názor, že oba jazyky si vytvořily pro tyto hláskové změny podobné vnitřní předpoklady, které se paralelně rozvíjely.
Tento příspěvek je pokračováním dřívější stati, která se věnuje německočeskému kontaktu ve střední Evropě (Zeman 2020).