Kapitola se zabývá fenoménem reality televize v kontextu mediální etiky. Rekapituluje existující etické analýzy reality televize, které se týkají zneužívání aktérů (zejména dětí) a vykořisťování účinkujících, předstírání autentické reality a normalizace kultury dozoru.
Dále navrhuje tématiku exploatace sociální třídy v reality televizi jako další předmět etického hodnocení.