Studie se zabývá životy lidí, kteří stojí v pozadí zájmu soudobé historiografie. Jde o obraz, jak formují svůj životní příběh osoby, které jsou na okraji společnosti.
Narátoři jsou lidé, kteří byli v roce 1989 starší 18 let a mají vlastní zkušenost s bezdomovectvím v polistopadové době. Bezdomovectví je v práci zkoumáno jako fenomén, který se začíná na veřejnosti objevovat spolu s transformací České republiky.
Výzkum je založen primárně na metodě orální historie se současnými lidmi bez domova.