Abstrakt
Studie opakovaně ukázaly, že mluvící papoušci šedí pouze neopakují slova, ale dokáží je cíleně používat k označování objektů, osob a zvířat či používat konverzační fráze v odpovídajícím kontextu. Málo je však známo o struktuře slovníku, který se sami učí a aktivně používají ve srovnání s dětmi. Tento výzkum měl za cíl zjistit, zda jsou slovníky malých dětí a mluvících papoušků šedých podobné co do své struktury a jaké faktory mohou strukturu jejich slovníků ovlivňovat. V naší studii jsme předpokládaly, že se v dětském slovníku budou více vyskytovat označení pro objekty než ve slovníku papoušků, vzhledem k tomu, že děti interagují s objekty, především s hračkami, již od útlého věku, a právě objekty hrají důležitou roli v rozvoji schopnosti sdílené pozornosti.
Naopak u papoušků jsme předpokládaly vyšší výskyt víceslovných spojení než u dětí s ohledem na počáteční motorické limitace výslovnosti u dětí a vynikající mimetické schopnosti u papoušků. Ve studii jsme zmapovaly produktivní slovníky 23 mluvících papoušků šedých, různého věku chovaných v česky (nebo slovensky) mluvících domácnostech a srovnaly jsme jejich strukturu s produktivními slovníky stejného počtu dětí ve věku 8-18 měsíců osvojujících si češtinu. Srovnávané děti a papoušci měli stejné velikosti slovníků. Produkce sebrané skrze dotazníky jsme kategorizovaly podle uvedeného či běžného významu celkem do sedmi kategorií. Počty v jednotlivých kategoriích jsme analyzovaly pomocí zobecněného lineárního mixovaného modelu (GLMM). Dle našich výsledků se slovníky mluvících papoušků šedých a dětí lišily v následujících oblastech: děti používaly signifikantně více označení pro objekty (v průměru o 2,1 položek, p < .001) než papoušci. Papoušci naproti tomu používali signifikantně více označení pro osoby a zvířata (v průměru o 1,5 položek, p = .03) a frází iniciujících konverzaci (v průměru o 2,3 položek, p < .001), které se typicky skládaly z více slov. Tyto rozdíly mohou odrážet odlišné komunikační cíle obou skupin - děti mohou inklinovat ke komunikaci s ostatními ohledně konkrétních objektů v jejich prostředí skrze sdílenou pozornost, zatímco papoušci se mohou snažit užitím lidského jazyka vytvořit a udržovat pouto s jejich chovatelem či sociální skupinou v domácnosti.