Konceptualizace právní jinakosti v azylovém dokazování: Od formální k antropologické interpretaci neobvyklých právních autorit
Abstrakt
Tento článek představuje analytickou studii vybraných rozsudků českých azylových soudů z let 2007-2022, která se zaměřuje na zkoumání, jak azylové orgány/soudy pojmově zacházejí s právní jinakostí na základě neúplných informací v praktickém kontextu azylových řízení. Pomocí rekonstrukce konceptuálních schémat, do nichž je zasazována alterita státních právních systémů i zvykového práva v zemích původu, demonstruje, jak se české azylové soudy vypořádávají s právními odlišnostmi zemí původu v rámci důkazní interpretace dokumentů, jako jsou přepisy pohovorů s
žadatelkami či žadateli o azyl a informace o zemích původu (IOZP). Identifikuje přitom konkrétní důkazní koncepty, které pomáhají zajistit udržitelnost formálních pojmů státu a právního systému navzdory zjevné nekompatibilitě s různými, někdy velmi neobvyklými aktéry, kteří nezapadají snadno do konvenční ontologie užívaných kategorií. Zejména autority zvykového práva (stařešinové, kmenové rady) jsou konceptualizovány jako kulturní entity, nestátní subjekty či soukromé osoby, což je paradoxně diskvalifikuje z ontologické možnosti zabránit hrozbám pro uprchlíky (či je zapříčinit) provozováním účinného právního systému. V tomto článku proto zkoumám implikace současných způsobů konceptualizace cizích právních autorit a řádů, a to se zaměřením na Afghánistán, Jordánsko a Jemen, a diskutuji možnost náhradního uplatnění právně-antropologické konceptualizace méně obvyklých právních autorit.