Počátky charismatického hnutí v Československu se pojí s vikářem Danem Drápalem a jím vedeným holešovickým sborem Českobratrské církve evangelické. Drápal, původně evangelického vyznání, v roce 1978 zažívá zkušenost obrácení a následně začíná své společenství směřovat k charismatické religiozitě.
Za pomoci západních misionářů a do Československa pašovaných materiálů buduje evangelizační a navazující pastorační systém zaměřený zejména na mladé lidi. Sbor v 80. letech zaznamenává masivní příbytek členů, což neunikne pozornosti Státní bezpečnosti, jež se rozsáhlou agenturní sítí pokouší růst společenství potlačit.
Jak státní orgány, tak holešovičtí věřící po celou dobu vzájemné interakce vytvářejí strategie sloužící k prosazení svých, proti sobě jdoucích, cílů.