Abstract
Studie se věnuje pojetí náboženství (se zvláštním zřetelem k buddhismu) jednoho z průkopníků české filosofie Františka Čupra. Základní teze vychází z předpokladu genetického vývoje ducha, který Čuprovi umožňuje popisovat buddhismus jako rovnocenný předstupeň křesťanství.
První část analyzuje Čuprovo odmítnutí dobové kritiky náboženství, potažmo křesťanství (Renan, Strauss, u nás A. Šťastný). Východisko z nekonečných polemik neleží ve vyslovení poslední pravdy, nýbrž ve vzdělání, jež Čupr chápe jako hluboký vhled do dějinné souvislosti.
Studium buddhismu umožňuje jeden z fundamentálních pramenů vzdělání, neboť spojuje evropské dějiny s dějinami východních zemí. Je to tedy jakýsi krok ke vskutku světovým dějinám.
Druhá část studie nabízí možný výklad individualismu v kontextu Čuprova závěru, že náboženství je lidské dílo. Vodítkem je zde Herbartův pojem „temných představ“ sestupujících pod práh vědomí.
Velkým individuem (Ježíš, Buddha) je v tomto chápání ten, kdo dokáže zpřístupnit člověku velké množství temných představ, a tím je učinit představami jasnými. V tomto ohledu zakladatelé náboženství rozšiřují lidské vědomí, což pro Čupra vždy znamená, že zvětšují lidskou duši.