Abstrakt
Příspěvek bude reagovat na monografii Homo Natura: Nietzsche, Philosophical Anthropology and Biopolitics (2020) současné akademičky Vanessy Lemm zabývající se Nietzscheho snahou "přesadit člověka zpět do přírody", tzn. chápat jej jako veskrze přírodní organismus nikterak nepřekračující přírodu a nijak od ní bytostně odlišný. Reakce bude směřovat především na jednu z hlavních tezí knihy, podle níž tato Nietzscheho snaha otevírá možnost nového, post-antropocentrického pohled na člověka a jeho místo v přírodě - pohledu, v jehož centru již nestojí člověk, nýbrž život sám, resp. kontinuum života, jež se ztělesňuje v lidském druhu, a jehož je lidský druh nedílnou součástí po boku ostatních organismů.
Nietzscheho učení o homo natura tak podle Lemm ohlašuje příchod současného post-humanismu vyznačujícího se právě snahou vytvořit ne-antropocentrický pohled na člověka, přírodu a svět coby filosofický prostředek pro vyrovnání se se skutečností antropocénu. Příspěvek bude tuto tezi doplňovat o Heideggerovu interpretaci Nietzscheho myšlenky nadčlověka podanou v sérii přednášek zachycených v knize Co znamená myslet?, v níž je nadčlověk chápán jako ideál lidstva schopného zodpovědně převzít moc plynoucí z technického přetváření země.
Bude se snažit ukázat, že toto Heideggerovo čtení může dodat interpretaci Lemm ještě další směr než ten, který ona sama nastiňuje v závěru své knihy (v odkazech na současné post-humanistické myslitelky), a to ten, že může konkretizovat, k čemu má vést ona Nietzscheho "renaturalizace" člověka zachycená v pojmu homo natura - právě ke vzniku takového pojmu lidství, jež by, po vzoru procesuální, neustále sebe sama překonávající, podstaty života, udával lidstvu směr k ideálu nadčlověka pochopenému heideggerovsky jako schopnost zodpovědné planetární nadvlády. Příspěvek tak bude pokusem o formulaci způsobu, jakým může Nietzscheho filosofická antropologie potenciálně přispět k současným diskusím okolo antropocénu.