Abstract
Atopická dermatitida je multifaktoriální onemocnění, jehož základem je porucha kožní bariéry s imunologickou dysbalancí včetně odchylek v rámci nespecifické imunity. Tyto dysfunkce jsou, spolu s genetickou predispozicí, navzájem úzce propojené a fenotypicky se projevují různými klinickými formami.
Základem léčby AD je léčby lokální, která musí být, vzhledem ke chronicitě onemocnění, soustavná, včas zahájená, účinná a odpovídat různým stupňům postižení kůže i rozmanitým klinickým obrazům. Ke zvládnutí středně těžkých až těžkých forem forem AD je zpravidla nutné přistoupit k léčbě celkové, která musí být v souladu s minimalizací nežádoucích účinků a maximalizací výsledného efektu.
Atopická dermatitida je obtížným problémem pro pacienta i lékaře. Profesionální přístup lékaře k pacientovi musí přispívat k vytvoření atmosféry důvěry, která je zásadní pro compliance.
Všechny )rovně léčby AD mají svůj význam. Péče o kůži emoliencii, správné používání lokálních kortikosteroidů a imunomodulátorů, prevence spouštěcích faktorů, včetně psychosomatických, jsou zásadní přístupy ke zvládnutí tohoto nepříjemného a v mnoha směrech limitujícího kožního onemocnění. Účinná celková a zejména cílená moderní léčby mají pak v dlouhodobém horizontu potenciál ovlivnit výraznějším způsobem průběh AD, a tím zlepšit kvalitu života člověka s touto nemocí.