Abstrakt
Článek se zabývá tématem židovské náboženské prostorové praxe mechitzy - fyzického oddělení žen a mužů v synagogách. Na první pohled se mechitza jeví jako nerosporná danost, která je běžnou součástí ortodoxního judaismu.
Na druhý pohled však představuje problém: prostřednictvím mechitzy bývají ženy marginalizovány nejen v samotném prostoru, ale také na symbolické úrovni jako subjekty náboženské praxe. Příspěvek s využitím feministické poststrukturální analýzy diskurzu zkoumá, jak je praxe mechitzy vyjednávána, a jakých významů a symboliky nabývá pro své nábožensky genderované subjekty.
Analýza je provedena na vybraných článcích týkajících se mechitzy jako tématu, které publikoval časopis The JOFA Journal vydávaný Jewish Orthodox Feminist Alliance. Identifikované diskurzy jsou následující: mechitza jako limit a hranice, mechitza jako možnost a příležitost a mechitza jako symbol a metafora.
Identifikované diskurzy jsou pak v závěru článku přeneseny do diskuze o implicitní heteronormativitě a binaritě bytí mužem a ženou a o možnosti subverzivního přivlastnění praxe mechitzy.