Abstrakt
Ve svém příspěvku bych se ráda věnovala dílu a osobnosti rakouského skladatele Arnolda Schönberga. Komplexní umělecké dílo jež po sobě zanechal, a především pak jeho postřehy o umělecké tvorbě jako takové byly velice progresivní, ačkoliv jeho dílo v dnešní době není až tolik vyhledávané a populární, je perfektním odrazem své doby.
Díky jeho četným dopisům s dalšími umělci a jeho žáky máme možnost podrobně nahlédnout do dění na tehdejší umělecké scéně, která je úzce propojená s celospolečenským smýšlením a jeho vývojem v období po začátku dvacátého století, kdy se prolamovaly nejedny hranice a zvyklosti. Je to období kdy se v hudbě bortily pevné hranice dur-mollového vnímání hudební kompozice jako jediného možného východiska pro uměleckou seberealizaci.
Kdy se prolamovaly představy o malířství a především o tom, co by mělo zobrazovat. Kdy se malíři posunuli od postupného rozostřování a upravování reality k touze po zobrazení svých vlastních pocitů z viděného zcela nefigurativním způsobem.
Tento způsob tvůrčího myšlení - touhy po zobrazování vnitřních pohnutek, ovlivnil způsob nahlížení na uměleckou tvorbu jako celek. A ať již úmyslně nebo jako vedlejší produkt snahy o zniternění umění ho propojil s tehdejší rostoucí oblibou a popularizací psychoanalýzy v čele se Sigmundem Freudem.