Proč jsou pozitivní opatření (afirmativní akce) ve prospěch méně zastoupených a dlouhodobě či strukturálně znevýhodněných skupin/menšin spojeny s takovými předsudky až odsudky - s nimiž mají samy, sice v jiném smyslu, ale přesto, bojovat? Proč jsou zpochybňována a vyvolávají mnohé nekonstruktivní diskuse, i když mají prokazatelné přínosy v praktickém prosazování rovnosti? Tím textem chci přispět k hlubšímu porozumění tohoto konfliktu skrze přiblížení vybraných perspektiv jejich zdůvodnění. Vycházím z předpokladu, že jednostranné ukotvení těchto programů či opatření v určitých (primárně etických) přístupech vzbuzuje některé apriorní tenze ještě dříve, než jsou takové programy konkrétně designovány či realizovány.
Tato "předběžná nedůvěra" pak psychologicky snižuje i jejich přínosy v praxi.