Abstrakt
Stanovení efektivního rozsahu zdravotní a ošetřovatelské péče nevyléčitelně nemocných v terminálním stavu dále již léčebně neovlivnitelného onemocnění nebo nemocných s ireverzibilní poruchou integrity orgánových funkcí je komplikovaný proces, jehož se účastní nejen lékaři a zdravotníci, ale také samotný pacient a jeho rodinní příslušníci, případně rovněž nejbližší přátelé. Společně s rozhodnutím lékaře tvoří základ plánu paliativní péče taktéž vyjádřená přání pacienta, včetně respektu k dříve vysloveným přáním, popřípadě vyjádření jeho zákonného zástupce.
Při rozhodování o paliativní péči i samotném poskytování paliativní péče vzniká celá řada etických dilemat, která je třeba náležitě řešit. Vedení etické rozvahy prostřednictvím etických principů je nápomocné nejen při rozhodování zdravotníků, ale přispívá také ke zvyšování kvality poskytované každodenní lékařské i ošetřovatelské péče u nevyléčitelně nemocných pacientů. Článek se zabývá některými etickými dilematy paliativní péče u těchto pacientů v propojení s etickými principy.