Příspěvek se zaměří na vybrané příklady dobové satirické tematizace okultismu s cílem poukázat na to, že svého času se jednalo o významný kulturní fenomén, který upoutal zájem nezanedbatelné části prvorepublikové veřejnosti, včetně veřejnosti odborné. Pozornost bude věnována různým rétorickým figurám a obrazům, jež v textech psaných ze skeptických pozic slouží nejen k zesměšnění jistých názorů a aktivit spojených s okultismem, ale často je jejich úkolem především demonstrovat racionální, "střízlivý" postoj autora.
Parodický nebo ironizující tón tak zdaleka nezaznívá jen v textech, jejichž pisatelé by veškeré okultní či parapsychologické úkazy přísně odmítali, ale funguje rovněž jako prostředek vyjednávání mezi tím, jaké složky "metapsychické vědy" si v kontrastu k těm, jež jsou hodny posměchu, naopak dle názoru autora zaslouží podrobnější nezaujaté zkoumání.