Série zákonů vydaná na přelomu 50. a 60. let československým státem vycházela z odmítnutí existence romské národnosti a na dalších pár desítek let zakotvila politiku vůči romskému obyvatelstvu ve striktně asimilačním rámci. Pro asimilační politiku byl typický paternalistický diskurz, který se promítal i do mediálních reprezentací Romů*ek.
Tento diskurz spolu s diskurzy barbarství a civilizace pomáhal konstruovat obraz Romek*ů jako nepřizpůsobivé sociální skupiny, kterou může z jejího zpátečnictví pozvednout jen socialistický stát a jeho společnost. Jak ale vidíme na stránkách Mladého světa, v pozadí negativního a stereotypního vyobrazování Romů*ek stálo rasové myšlení, které mělo tendence chápat Romky*y jako rasovou, a nikoliv pouze sociální skupinu charakterizovanou určitými způsoby chování.
Autorka se zamýšlí nad tím, jak se toto myšlení v časopise manifestovalo navzdory oficiální antirasistické orientaci Československa.