Článek představuje Schellingovu koncepci hmoty a mysli a ukazuje, jakým způsobem překonává tradiční novověkou představu o esenciálním rozdílu mezi nimi. Tematizuje nejprve základní ontologickou strukturu, již podle Schellinga vykazují všechny jednotliviny, následně se věnuje vývoji přírody od neživé hmoty přes organickou přírodu až k lidskému duchu a na závěr se pak explicitně zaměřuje na vzájemný vztah lidského těla a lidského ducha, který Schelling promýšlí ve své koncepci osoby