Příspěvek se zaměřil na doslovy doprovázející oficiálně vydávané tituly v období let 1948-1989 a představil, jaké čtenáře a jakými způsoby a prostředky si tyto paratexty nastavují. Sledovány v něm byly tři okruhy, vymezené na základě práce s materiálem: čtenář doslovu jako čtenář primárního textu, čtenář doslovu jako čtenář děl daného autora, resp. textů z dané kultury nebo jazykové oblasti, a čtenář doslovu obecně.