Abstrakt
Vývoj marxistické teorie v průběhu 20. století se vyznačoval mimo jiné otevíráním marxismu vlivu dalších myšlenkových proudů. Jedno z takových setkání nastalo mezi marxismem a existencialismem.
Jean-Paul Sartre a Karel Kosík jsou s jejich humanistickým výkladem marxismu obvykle vnímáni jako přední představitelé této interakce. Oba vycházejí z důrazu na sociální situovanost člověka, současně ale ve svých teoriích dávají prostor právě jedinečnosti jeho zkušenosti a praktického vztahování ke světu.
Tato studie se pokusí dokázat, že tyto autory nemůžeme navzdory řadě shodných motivů v jejich díle zařazovat do téže myšlenkové linie. Oba autoři spíše vycházejí k onomu sblížení z opačných pólů.
Zatímco Kosík otevírá marxismus podnětům z existencialismu, ale současně je stále řeší na půdě praktického materialismu, Sartre navzdory přijetí marxistické sociální teorie stále drží existencialistické předpoklady, v nichž je jedinec postaven proti světu a svému sociálnímu prostředí.