Současné mainstreamové vzdělávání a převažující výklad dějin v muzeích a školách dostatečně nereflektuje historii menšin žijících v současnosti v České republice. V jakých podobách a v jaké míře se muzea tomuto tématu věnují? Tvoří menšiny plnohodnotnou součást výkladu českých dějin ve veřejném prostoru, nebo jsou vnímány spíše jako okrajová záležitost a jako doplněk k převládajícímu historickému narativu? Článek zkoumá, jak lze využít technologie a muzejní edukaci k doplnění chybějících aspektů české historie, které jinak nedostávají dostatečný prostor v muzejních expozicích obecně, v učebnicích dějepisu či samotném vzdělávání. Na příkladu muzejní edukace tyto trendy v textu ilustrují nová cvičení History Lab o romské historii, která jsou v současné době vyvíjena ve spolupráci s
Ústavem pro studium totalitních režimů (ÚSTR) a zároveň interaktivní program pro děti mladšího školního věku. Jak mohou tyto aktivity přispívat k inkluzivnějšímu pojetí českých dějin, které zahrnují více než dějiny českého a slovenského obyvatelstva?
Jak k tomuto trendu přispívat samotná muzea?