Příspěvek si klade otázku, nakolik byla opodstatněná kritika peněžních ústavů na počátku 20. století, že mají vysoké výdaje na zaměstnance. Seznamuje se základními trendy tzv. "kalkulace" v bankách a představuje základní pramennou základnu pro výzkum úřednických platů.
Tyto prameny interpretuje na základě zaměstnanecké politiky peněžních ústavů a dobových cenových relací.