Abstrakt
Podle současného libertariánského socialisty Robina Hahnela bylo jednou z hlavních nevýhod anarchismu oproti autoritářskému socialismu, že neměl své reformní křídlo, které by připravilo půdu křídlu revolučnímu. Ve svém příspěvku představím „občanský anarchismus“, tedy pragmatičtější křídlo anarchistické ideologie, které se rozvíjelo po druhé světové válce v britském a severoamerickém prostředí.
V českém kontextu se začalo rozvíjet zejména v nultých letech 21. století, mimo jiné v reakci na kritiku anarchismu životního stylu, jež byla převzata od Murraye Bookchina. Přestože Bookchin svým evolučním pojetím revoluce nepochybně patří k novému křídlu pragmatického či občanského anarchismu, svou nekompromisní kritikou často na utváření této politiky ztrácel vliv.
Bookchin nekompromisně kritizoval také texty Andrého Gorze (zejména jeho esej „Ekologie a politika“), který se snažil položit filozofické základy ekologicky orientovaného reformního křídla libertariánského socialismu. Cílem příspěvku je proto zformulovat hypotetickou odpověď Gorze Bookchinovi a místo bookchinovských „nepřemostitelných propastí“ nalézt v gorzeovském duchu spíše vztyčné plochy, které by nám umožnily zformulovat některá možná filozofická a strategická východiska občanského (eko)anarchismu v době klimatické krize.