Charles Explorer logo
🇨🇿

Čtenářské dopisy jako zdroj informací o čtenářské obci v 19. století: příklad časopisu ad-Dijá' Ibráhíma al-Jázidžího

Publikace na Filozofická fakulta |
2023

Abstrakt

Kdo četl co a jak v průběhu 19. století je velmi obtížné posoudit a různé zdroje, které jsou k dispozici, osvětlují nevyhnutelně pouze části komplexního fenoménu čtenářské veřejnosti. V arabském světě a konkrétně v Egyptě a Sýrii, bylo toto období svědkem vzniku a významného nárůstu nejen v produkci tištěných knih, ale také novin a časopisů. I ve světle zásadních teorií, které zdůrazňují roli periodického tisku při formování moderních společností a jejich veřejného prostoru ("public sphere", Habermas 1991) a vytváření imaginárních společenství ("imaginary communities") národa (Anderson 2016), stále je třeba provést přesnější zkoumání toho, kdo tyto společnosti ve skutečnosti tvořil. Toto se shoduje s aktuálním zájmem o mikrohistorii (Burke 1992) a obratu k recepci v literární vědě.

Přestože se množství literatury zabývá dějinami tisku na Blízkém východě, zaměřuje se většinou (s některými význačnými výjimkami, např. Ayalon 1995; 2004; 2002; Glass 2004; Fahmy 2011) na stranu novinářské a časopisecké produkce. Můj příspěvek se naopak zabývá recepcí a soustředí se na rubriku "Otázky a odpovědi" (أسئلة وأجوبتها) v jednom egyptském časopise na přelomu 19. a 20. století. Argumentuji, že podrobný pohled na jednotlivé časopisy a jejich přispěvatele v různých sekcích, včetně dopisů redakci, nám pomáhá představit si, kdo byli konkrétní čtenáři a co očekávali číst v časopise, který odebírali. I když jsou tyto dopisy omezeným zdrojem, osvětlují distribuční sítě a oběh časopisu, postoje a zájmy čtenářů a do určité míry demokratizují náš pohled na intelektuální výměnu na stránkách kulturních časopisů té doby.

Časopis aḍ-Ḍiyā' (Světlo) byl vydáván slavným lingvistou a novinářem Ibrahīmem al-Jāzidžīm v Káhiře v letech 1898 až 1906. S jeho vlivným editorem v čele, dobrou tiskovou kvalitou, zajímavými současnými tématy a desetistránkovými překlady světové literatury patřil mezi menší, ale důležité kulturní a literární časopisy své doby. Jeho relevanci pro projekt kulturní obrody Nahda dokládá skutečnost, že byl opakovaně odkazován v jiných časopisech té doby, a to i poté, co přestal vycházet (Grallert 2021). Je zřejmé, že ho četli Arabové po celém světě, kteří posílali své otázky editorovi z míst tak rozdílných jako São Paulo, Kalifornie nebo Manila. Kromě zjevných charakteristik, jako je místo bydliště čtenářů, jejich pohlaví, jazyk nebo třída, naznačuje také způsob, jakým jsou tyto dopisy psány a odesílány, jakým způsobem publikum četlo a interagovalo se svým čteným materiálem. Obsah těchto dopisů ukazuje na to, co bylo považováno za důležité nebo vhodné diskutovat ve veřejném fóru tohoto konkrétního časopisu.

Můj příspěvek si tedy klade za cíl nejprve diskutovat o možných zdrojích pro zkoumání identit jednotlivých čtenářů periodik 19. století a zdůvodnit na teoretické úrovni použití dopisů editorovi jako zdroje s ohledem na jejich omezení. Druhým cílem je představit mikrohistorii šesti let časopisu aḍ-Ḍiyā' z pohledu jeho aktivních čtenářů, kteří s ním interagovali, kritizovali jeho články a recenze a kladli otázky, které podporovaly nepřátelství vůči konkurenčnímu časopisu al-Mašriq. Případ aḍ-Ḍiyā' al-Jāzidžīho slouží jako příklad produktivního zkoumání čtenářství konce 19. a začátku 20. století.