Abstract
V rámci onkogynekologického diagnostického managementu vedle zobrazovacích metod své obligatorní místo zaujímají invazivní diagnostické metody. Jedná se o metody, při kterých je různou mírou intenzity porušena integrita lidského těla a získán vzorek tkáně k dalšímu rozboru.
S přihlédnutím na lokalizaci tumoru je možné zvolit metody přímé či endoskopické biopsie, metody invazivní a miniinvazivní. Mezi výkony invazivní můžeme zařadit obecně explorativní laparotomii či laparoskopii, od kterých se v nynější době pro jejich všeobecnou náročnost spíše ustupuje, a majoritní skupinou diagnostických metod se tak stávají miniinvazivní přístupy.
Hlavními benefity těchto technik jsou zejména nižší celková zátěž pacientky a možnost odběru vzorku i u morbidnějších pacientek, možnost ambulantního provedení bez nutnosti dlouhé hospitalizace, přípravy před výkonem, celková anestezie a v neposlední řadě nižší náklady finanční i personální. Výše uvedená kritéria nesplňuje diagnostická laparoskopie ani explorativní laparotomie.
Na pomezí můžeme zařadit diagnostické hysteroskopie.