Poskytování zdravotních služeb v krizových situacích spojených s nedostatkem zdrojů vede mimo jiné k potřebě vytvoření kritérií pro jejich alokaci. Následky nevhodného postupu při přidělování vzácných zdrojů mohou vést až k trestní odpovědnosti zdravotnických pracovníků a poskytovatele zdravotních služeb.
Předmětem příspěvku je v první řadě analýza jednotlivých kritérií pro alokaci vzácných zdrojů a jejich zhodnocení optikou etiky a optikou platného právní řádu. V druhé části příspěvku se potom v kontextu alokace vzácných zdrojů věnuji trestnému činu ublížení na zdraví z nedbalosti, trestnému činu neposkytnutí pomoci a možnostem vyloučení trestní odpovědnosti za pomoci institutu krajní nouze.