K čemu básníci?: filosofické zamyšlení nad básněmi Bohuslava Reynka, Jana Zahradníčka a Vladimíra Holana
Abstrakt
Má-li zůstat filosofie živá, měla by se ustavičně ptát, co pro nás a zda pro nás ještě něco znamená. K tomu je však třeba znovu probouzet potřebu filosofovat.
Filosofie se původně zrodila z údivu, který je náhlou proměnou vidění člověka a ukazování světa. Jako příklad opětovného probuzení potřeby filosofie prostřednictvím zkušenosti údivu slouží jedna ranější básnická skladba Bohuslava Reynka, která právě přivádí ke slovu zapomenutý údiv z bytí.
Probudíme-li v sobě údivem z bytí potřebu filosofie, spatříme, jak se to právě má s námi a se světem. Ze zkušenosti údivu probuzená potřeba filosofie zakouší, že s námi i se světem se to právě má tak, že není nic takového jako bytí, že jsoucno je znicotněné, svět zpustošený a člověk zbavený lidskosti.
Zkušenost údivu z bytí a jeho absence nás přivádí ke zkušenosti zděšení nad jeho znemožněním, kterou lze označit pojmem nihilismus. Jako příklad zkušenosti zděšení nad nihilismem slouží básnická skladba Znamení moci od Jana Zahradníčka, která tuto zkušenost nihilismu právě přivádí ke slovu.
Ze zděšení z toho, že bytí není a jsoucno je nicotné, pak pochází rovněž otázka po bytostném určení umění, jmenovitě básnění, a zároveň v podobě otázky "kdo je to básník?" i otázka po bytostném určení básníka. Jako příklad zamyšlení nad bytností umění a básníka v situaci panujícího nihilismu slouží básnická skladba Noc s Hamletem od Vladimíra Holana, která přivádí ke slovu transformativní nárok poctivosti kladený na básníka a jeho tvorbu tváří v tvář hegemonii nihilismu.
Zamyšlením nad básnickými skladbami se filosofie může poučit sama o sobě a zjistit, co pro nás ještě znamená v situaci, kdy na ničem nezáleží a vše je postradatelné.