Abstract
Příspěvek se zamýšlí nad využitelností slovotvorných úloh v komunikačně pojaté výuce češtiny. Konstatuje nekonkrétnost formulací RVP ZŠ, RVP G a Katalogu požadavků zkou šek společné části maturitní zkoušky týkajících se očekávaných slovotvorných kompetencí žáků, připomíná nedávná alarmující zjištění o odborné i didaktické úrovni slovotvorných výkladů i cvičení v učebnicích a dalších didaktických materiálech a stručně komentuje zastoupení slovotvorné problematiky v inovativním, komunikačně pojatém didaktickém kompendiu.
S oporou o sondu, jejímž cílem bylo zjistit dovednosti začínajících studentů bohemistiky v oblasti slovotvorného významu a slovotvorného rozboru, navrhuje několik typů aktivit vedoucích k rozvoji slovotvorné komunikační kompetence (aktivní i pasívní).