Článek se zabývá vybranými instituty regulujícími přímo či zprostředkovaně střet zájmů veřejných funkcionářů, jež nejsou v českém právním řádu přítomny vůbec, nebo pouze okrajově: i) ochrannou dobou a pravidly pro ii) lobbování a iii) přijímání darů. V úvodu autor vymezuje pojem střetu zájmů, představuje jeho odlišná pojetí v odborné literatuře a následně jej uchopuje jako problém rozhodování o právech, povinnostech či zájmech nezúčastněných jednotlivců při výkonu veřejné moci.
V dalším textu autor rozebírá smysl a účel vybraných institutů v právním řádu a nabízí komparativní pohled do zahraničí. Závěrem formuluje doporučení směrem k českému zákonodárci, aby zakotvení nové právní úpravy zvážil, a upozorňuje na výhody takového postupu v kontextu kultivace prostředí výkonu veřejných funkcí a budování důvěry veřejnosti v náležitý výkon veřejné moci