Abstrakt
Fenomén recirkulace je dialyzační komunitě dobře znám a má pro ni především negativní konotace, spojené s dysfunkcí cévního přístupu a v jejím důsledku se sníženou kvalitou hemodialýzy. Fyzikální vazby a odlišné souvislosti obou typů recirkulace - recirkulace v cévním přístupu a recirkulace kardiopulmonální - s provozními parametry dialýzy a fyziologií kardiovaskulárního aparátu jsou známé daleko méně. Článek se snaží tuto mezeru zaplnit.
Kromě kvantifikace negativních dopadů recirkulace probírá i možnosti klinicky zajímavého využití recirkulace k posouzení stavu cévního přístupu (prostřednictvím průtoku krve cévním přístupem) a stavu kardiovaskulárního aparátu (prostřednictvím minutového srdečního výdeje a jeho změn během dialýzy).