Abstrakt
Za zásadní primární prevenci srdečního selhání u seniorů lze považovat řádnou léčbu arteriální hypertenze. Léčba hypertenze v seniorském věku je potřebná až u 80 % jedinců, není však jednoduchá a má řadu specifik.
Musí být individualizovaná a je třeba věnovat zvláštní pozornost polypragmazii, lékovým interakcím a riziku ortostatické hypotenze. Lékové skupiny a cílové hodnoty se od obecné populace zásadně neliší, jejich dosahování však musí být postupné, a ne vždy absolutní.
V sekundární prevenci hraje zásadní roli stanovení hladin natriuretických peptidů.