Abstrakt
Předkládaný článek se dotýká stále aktuálnějšího tématu zdravotní péče o osoby bez domova, reflektuje přitom realitu ve Spojených státech. I přes četné odlišnosti dané ekonomickými a sociokulturními rozdíly - i historickým vývojem - může být text zajímavý i pro tuzemského čtenáře.
Bezdomovectví je aktuálně chápáno jako závažná forma sociálního vyloučení představující kontinuální společenský fenomén, jehož řešení vyžaduje komplexní přístup (jde i o často skloňované tzv. zdravotně sociální pomezí - problematiku jak zdravotnického, tak sociálního resortu). V ČR dosud neexistuje komplexní právní úprava sociálního, popř. dostupného bydlení, které by upravilo postavení státu a obcí v oblasti bytové politiky ve vztahu k osobám ohroženým sociálním vyloučením včetně bezdomovců, na úrovni EU je toto řešeno spíše na obecné úrovni formou deklarací a strategií.
Ani zdravotní péče o bezdomovce není v systému zdravotní péče (ale ani v systému zdravotního pojištění) nijak koncepčně řešena. Náš právní řád jednoznačně chrání právo všech osob na základní zdravotní péči, tedy i bezdomovců.
Ti se někdy setkávají s tvrzením, že nejsou pojištěni, což v případě občanů ČR neplatí - přístup ke zdravotní péči nezaniká ani nepravidelnými platbami pojišťovně a narůstáním dluhu vůči ní. Mnohem problematičtější je ale situace u bezdomovců cizinců, kteří nejsou pojištěni ani ve své zemi a u nichž poskytovatelé zdravotní péče nemohou realisticky očekávat úhradu zdravotní péče.